Miluju dobu od půl desátý do jedenácti večer. Mamka totiž už většinou spí a brácha je u sebe v pokoji. Poslouchá hudbu, nebo tak něco, takže já jsem absolutně nerušená, dokonale spokojená a můžu si přemejšlet/psát/vlastně i mluvit, o čem se mi zachce.
Už je to docela dlouho od posledního článku, co jsem sem dala. Tím dýl, pokud se počítaj jen články, kde byl hlavním obsahem text. O hooodně dýl, když budu hledat poslední smysluplnej text... Ne že bych teď nějakej chystala, píšu spíš ze setrvačnosti, zvyku, nebo jakýsi podvědomý závislosti.
-
Prvně jsem myslela, že napíšu něco do Písniček+klávesnice; našla jsem docela zajímavej song. Pak jsem se na to ale rozhodla vykašlat, protože mě napadaly samý depresivě-romantický náměty - kdo by to chtěl číst furt dokola? Až mě napadne něco veselejšího, klidně to sem nadatluju, ale tenhle blog je i bez dalších "I'm so blue článků" emáckej až dost.
-
Jenže to budu muset najít nějakou veselou písničku. Hmmm, to je quest. Ne, že bych je neposlouchala, ale když už, tak si je pouštím odpoledne, když přijdu ze školy, a to se ke psaní nedokopu ani kdybych nechtěla. Teď večer, když je psací nálada, už poslouchám jen svoje srdcovky, jako je Vienna Teng, Yiruma, Yann Tiersen, nebo teď nově i Tori Amos.
A to jsem ještě po návratu domů poslouchala Irie Révoltés...
-
No nic, tady už to zabodnu. Píšu pitomosti (ale hlavně že píšu, žejo...), přemejšlím o pitomostech a vymejšlím pitomosti. Do toho mi tu ještě píše Haku, já nevím co si o tom myslet, takže přicházím s osvědčeným řešením - > jdu spát. Hned, teď, okamžitě.
-
Buona notte, buenas noches, good night, brou noc, sayonara, aufvídrzén (nemám ráda němčinu)...
M+M+HQ
Zde hledá